Poslední dopis od tvé lásky

Ahoj!

Dnes jsem tu opět po nějaké době s knižní recenzí. Dnes je to recenze na knihu, kterou jsem si půjčila v knihovně, ale mám v plánu si jí koupit, protože mě totálně nadchla :) Kvůli nedostatku času mi trvalo trochu dýl, než jsem ji dočetla, ale už jsem ji (bohužel) dočetla a můžu ji tedy zrecenzovat :)

ORIGINÁLNÍ NÁZEV:The last letter from your lover

AUTOR:Jojo Moyes

ČESKÝ PŘEKLAD: Lucie Mikolajková
SÉRIE:není

ŽÁNR:román, drama

ANOTACE:

Píše se rok1960. Jennifer Stirlingová se po vážné autonehodě probouzí v nemocnici v Londýně a na nic si nevzpomíná. Nepoznává svého manžela, nepoznává své kamarády, nepamatuje si dokonce ani to, jaká byla před nehodou ona sama. Když je po nějaké doně z nemocnice propuštěna, nachází doma schovaný tajný dopis a z mlhy zapomnění pomalu začínají vystupovat obrazy upomínající na velkou lásku, kvůli které byla kdysi ochotná riskovat úplně všechno.

O bezmála půl století později na dopis, v němž neznámý muž žádá svoji milenku, aby kvůli němu opustila manžela, náhodou narazí při pátrání v archivu mladá novinářka Ellie Haworthová. Ellie milostný list okamžitě zaujme, neboť i ona má momentálně poměr se ženatým mužem. Pouští se tedy do pátrání po dámě, které je dopis adresován, jeho pisateli a především pak příběhu velké lásky, jenž se za dopisem skrývá...

MOJE ZHODNOCENÍ:

Tahle kniha má 470 stran a 5 kapitol. Je rozdělena na tři části a v průběhu příběhu je psána z pohledu mnoha lidí... Nikdy nevíte, kdo zrovna bude ten, z jehož pohledu budete sledovat průběh příběhu, tudíž je to vždycky příjemné (nebo nepříjemné) překvapení... Vystřídalo se tam tolik postav, že je ani nedokážu všechny vypsat.

Jojo Moyes pravděpodobně nejvíc znáte díky knize Než jsem tě poznala. Ale já měla zatím možnost přečíst jen tuhle knihu a ani nevíte, jak jsme ráda, že se mi dostala do rukou. Tahle kniha je totiž dalším literárním pokladem, který jsme měla tu čest přečíst. Slyšela jsem ohlasy některých lidí, že je knížka trochu nudila... Ale mě naopak bavila od začátku až do konce a to snad nepřetržitě.

V knize je občas skákání časem, takže to někdy může působit trochu zmateně, když přesně nevíte, v jakém jste právě období, ale poměrně rychle se zorientujete a čtete dál. Myslím, že ani moc nemá cenu psát děj, protože anotace to vše řekla za mě. Já můžu jen dodat, že tak neobyčejně silný příběh lásky jsem snad ještě nečetla. Myslím, že jsem jen viděla jeden film, ve kterém byli dva tak silně svázáni láskou, ale byl to jiný příběh než tohle. Když se po čtyřiceti letech znovu objeví dávno ztracené, ale nikdy ne zapomenuté dopisy, je asi všem vcelku jasné, co se asi tak stane. A upřímně tyhle příběhy mám fakt ráda - cítím se z nich trochu šťastně, ale i trochu smutně. A to je něco, co moc příběhů nedokáže.

Na knize se mi taky líbí to, že můžeme sledovat dva naprosto odlišné vztahy, které na první pohled mohou vypadat dosti podobně, ale pak zjistíme, že tak silné pouto, jako je v tom jednom, ten druhý nebude nikdy mít ani z poloviny tak silné. A je fakt skvělý mít vedle sebe takový porovnání.

Zkrátka se tímto snažím říct, že pokud hledáte něco, co by vám alespoň trochu změnilo pohled na svět a možná i víc otevřelo oči, přečtěte si tuhle knihu. Uznávám, že tohle byla hodně otřepaná fráze, ale ono je to vážně tak. Alespoň u mě to tak bylo a jsem si jistá, že nejsem jediná, kdo tuhle silnou

knihu považuje za geniální.